•  

Přírodní památka Žehuňsko – Báň

Chráněné území Báň

Tato hradčanská stráň s jižní expozicí byla vyhlášena chráněným územím 29. 12. 1972 původně za účelem ochrany suchomilných rostlinných společenstev slínovcových strání s teplomilnými druhy rostlin – bělozářkou liliovitou (nejvýchodnější naleziště tohoto druhu v Evropě) a vstavačem nachovým. Později tato lokalita získala význam i jako útočiště mizejících druhů hmyzu, zejména motýlů.

V současné době patří v souladu s novými právními normami do kategorie přírodní památka. Chráněné území je typickým biotopem polabských slínitých strání České křídové tabule. Má rozlohu 10,58 ha a nachází se v nadmořské výšce od 240 do 270 metrů. Jedná se o bývalý sad a pastvinu. V současnosti je stráň zčásti křovinatá lesostep, v části je vyvinuta tzv. bílá stráň s obnaženým horninovým podkladem a část je zarostlá mladým lesem s dubem pýřitým.

Horninový podklad tvoří mořské usazeniny vzniklé v druhohorním období svrchní turon – vápnité jílovce až slínovce. Na horní hraně jsou zastoupeny pevné inoceramové opuky (s fosíliemi mořských mlžů rodu Inoceramus). Vrcholová plošina je pokryta příměsí štěrkopísků. Půdy jsou tvořeny slínovými rendzinami až černými humózními rendzinami (slínovatky).

V minulosti zde občas docházelo k činnostem, které byly v rozporu s ochranou přírody, jako je ukládání odpadků nebo vyrýpávání chráněných druhů rostlin, zejména vstavače nachového. V současné době je odpad odvezen a o stráň je pravidelně pečováno, což představuje zejména pravidelné kosení, které zabraňuje rozrůstání křovin na úkor stepních porostů.

Ze stráně je pěkný výhled do krajiny středního Polabí. Na východě a jihovýchodě se nacházejí zalesněné svahy obory Kněžičky (NPR Žehuňská obora) a Žehuňský rybník (rovněž národní přírodní rezervace -významné ptačí území), na jihu vidíme za obcí Žehuň štěrkopískovou terasu řeky Cidliny – Kozí hůru a v dálce můžeme rozeznat siluetu kolínského chrámu sv. Bartoloměje a další stavby města Kolína.


Rostliny na stepní stráni

Průzkum chráněného území prokázal výskyt téměř 200 druhů cévnatých rostlin. Na tomto sečeném svahu, který je zbytkem bývalého sadu a představuje stepní a lesostepní část chráněného území, nás zaujme řada zvláště chráněných druhů rostlin, které jsou hlavním předmětem ochrany stanoviště.

V době květu je nápadný zejména vstavač nachový (Orchis purpurea). Vytváří světle zelené, obvejčité přízemní listy. Kvete na začátku května a jeho nápadné 30 – 70 cm vysoké květenství z tmavě červených a nachových květů můžeme pozorovat na celé sečené stráni. Je to náš největší vstavač a je zařazen mezi silně ohrožené druhy České republiky (kategorie C2). Ohrožen je zejména zánikem vhodných lokalit například vlivem zarůstání křovinami. Právě díky pravidelnému sečení porostu na tomto svahu, které se provádí v srpnu, se zde vstavači nachovému tak dobře daří.

Koncem května rozkvétá další význačný druh této lokality – bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Má přízemní růžici sivozelených trávovitých listů a přímou, chudě větvenou lodyhu s velkými bílými květy uspořádanými v hroznovitém květenství. Ve východní části sečeného svahu vytváří hustý porost, který představuje nejvýchodnější naleziště tohoto druhu v Evropě. Sečení bělozářce prospívá a porost se v posledních letech rozšiřuje. Ve východní části svahu na okraji lesa se ještě vyskytuje příbuzný druh bělozářka větevnatá s menšími květy a bohatě větvenými lodyhami, který je na vápnitých podkladech na okrajích lesů u nás častějším druhem.

Dalšími zajímavými rostlinnými druhy této stepní stráně jsou černýš hřebenitý, oman srstnatý, ledenec zámořský a vedle známé šalvěje luční též modrofialově kvetoucí šalvěj přeslenitá (tzv. babské ucho), která rozkvétá ve druhé polovině května a v červnu. Okraj lesa na horní hraně stráně lemuje porost, v němž je významně zastoupen dub pýřitý neboli šipák (Quercus pubescens) s listy na spodní straně e~ně pýřitými. Tento druh je charakteristický pro doubravy v nejteplejších částech našeho státu na suchých a teplých stanovištích. Vytváří keřovité a polostromové formy.

Horní část stráně u lesa hostí také zajímavé houby, občas se vyskytnou plodnice teplomilných hřibovitých hub, například vzácný a jedovatý hřib satan.


Živočichové na stepní stráni

Tato stráň hostí řadu druhů teplomilného hmyzu, zejména motýlů. Jedná se o druhy, které v naší přírodě mají stále méně přirozených stanovišť pro svoji existenci a stávají se vzácnými.

V červnu a v červenci nás určitě zaujme 2–3 cm velký motýl s podlouhlými černými křídly s bílými skvrnami – běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea). Tvarem těla poněkud připomíná vřetenušky, ale patří do jiné čeledi – do přástevníkovitých. Motýl vytváří jednu generaci za rok a v létě poletuje pomalým klikatým letem při okrajích lesů a usedá na květy. Je to obyvatel teplých oblastí a v poslední době z naší přírody začíná mizet.

Charakteristické pro tuto stráň jsou vřetenušky. Jsou to motýli s charakteristickým tvarem křídel, většinou obyvatelé stepí, okrajů lesů a lesních pasek v teplejších okrscích. Jsou náchylní na změny čistoty prostředí. Na lokalitě se vyskytuje náš nejběžnější druh vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae), dále též vřetenuška čičorková (Z. ephialtes) a vřetenuška ligrusová (Z. carniolica), která v ČR patří mezi vzácné druhy. Mezi motýly této lokality patří též okáč bojínkový, okáč ovsový, bělásek řeřichový, bělásek hrachorový, perleťovec stříbropásek, perleťovec dvanáctitečný, žluťásek čičorečkový, babočka síťkovaná, babočka paví oko, soumračník čárkovaný a další. Z dalších zástupců hmyzu je třeba jmenovat cikádu chlumní (Cicadetta montana), dlouhošíjky (Inocelliidae), různé kobylky (Ensifera) a další.

Kmen měkkýšů je zde zastoupen především zajímavými druhy teplejších a sušších a stanovišť s vápnitým podkladem. Velmi hojná a nápadná je páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) s 2,5 cm širokou světlou ulitou zdobenou pěti tmavými páskami. V půdní hrabance můžeme objevit drobné, 6 – 8 mm dlouhé, vejčité ulity žitovky obilné (Granaria frumentum), která indikuje suché a teplé stepní stráně.

Plazi jsou na lokalitě zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a užovkou hladkou (Coronella austriaca), která obývá hlavně teplejší oblasti našeho státu. Je to 45 až 80 cm dlouhý had se sedavým hřbetem, na kterém bývají nahnědlé skvrnky někdy spojené do pruhů připomínajících zbarvení zmije.

Velmi zajímavou a typickou skupinou živočichů pro Báň jsou ptáci. Po celý rok se zde setkáme se sýkorou koňadrou, červenkou obecnou, strnadem obecným, sojkou obecnou. V hnízdní sezoně patří mezi typické druhy ťuhýk obecný, slavík obecný a budníček menší. Zejména v zimním období se objevuje dlask tlustozobý a mlynařík dlouhoocasý.

Pestré společenstvo živočichů, jak bezobratlých, tak i obratlovců, vytváří z této stráně zajímavé biocentrum na okraji zemědělské krajiny. Limitující pro existenci společenstev je zejména stupeň znečištění prostředí například vlivem zemědělských postřiků.


Rostliny zalesněného svahu

Východní svah přírodní památky Báň nebýval v minulosti tak zalesněný, jako nyní. Svědčí o tom přítomnost řady lesostepních druhů rostlin. Les vytváří méně vzrůstný porost, jak je tomu i jinde na suchých a teplých stanovištích.

Podél cesty na hraně svahu a též ve svahovém porostu se vyskytuje a na konci května a v červnu kvete -spádná aromatická rostlina třemdava bílá (Dictamnus albus). Má až 5 cm velké růžové květy s červenými žilkami. Roste hlavně v jižní Evropě, u nás na teplých stanovištích. Vylučuje vonné silice a voní citronem. Po dotyku s pokožkou může způsobit ekzémy.

Dalším charakteristickým druhem vyskytujícím se zejména podél cesty a na okraji lesa, je kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Má poléhavou, chlupatou lodyhu s úzce kopinatými sty a 1 – 1,5 cm širokými květy s nejprve červenofialovou, později modrou korunou. Kvete v květnu. Později se objevují její bílé, půlcentimetrové tvrdé plody, které vypadají, jako by byly z porcelánu nebo z omene, takže připomínají kameje.

Nápadným a ozdobným druhem je také medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), 20 – 50 cm vysoká rostlina s měkce chlupatou lodyhou. Listy jsou vejčitě eliptické. Dvoupyské bílo-růžové květy jsou 3 – 5 cm dlouhé a vyrůstají ve dvou až šestivětých lichopřeslenech. Kvete v květnu až červnu.


PaedDr. Zdeněk Souček

Tyto stránky používají k poskytování a zkvalitňování služeb soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte. Další informace
  Prosím čekejte...